Král a Lučištník

9. května 2015 v 19:35 | Sky |  Yaoi bez pokračování :-D
Co k tomu říci?
Nekomentujete, nevím jestli se vám moje tvorba líbí, ale co se dá dělat no... :-)
Jsem jedna z fanynek Tolkiena a Petera Jacksona. Na Pánovi Prstenů, Hobbitovi, Silmarillionu a vůbec, všech knihách J.R.R Tolkiena jsem vyrostla a filmy od Jacksona mně uchvátili okamžitě...
Tohle je povídka stará asi rok, ale proč ji nepřidat? :-)
Žánr: Yaoi, love story
Varování: Yaoi, detailně popsaný vztah mezi muži, kdyby někdo nevěděl.
FanFiction na: Hobbit
Postavy: Thranduil x Bard



Únava a beznaděj byly cítit všude kolem. Když bývalí obyvatelé Esgarothu vstoupili na dlažbu kdysi překrásného Dolu, rozplakali se.
Ti nejstarší z nich pamatovali šťastné dny, kdy si tu hráli děti. Kdy tu byli trhy. Kdy tu, čas od času, spatřili elfy, nebo se tu prošel nějaký obyvatel Ereboru. A taky vzpomínali na spalující a vše zničující plameny draka Šmaka.
Teď byli všichni nejrůzněji poschováváni v ruinách a snažili se zahřát. Před vysokým, hnědovlasým mužem, který před několika hodinami skolil draka, stála další velká potíž : Neměli dostatek jídla.
Děti plakaly hladem, na ženách byl vidět strach a na mužích únava. Šli tedy všichni spát, aby zapomněli na svůj hlad. Jen Alfrid nespal. Bard ho postavil na hlídku.
Ale malý a ošklivý bývalý pobočník zemřelého starosty samozřejmě usnul...
"Dobré ráno Alfride? Stalo se něco během noci?" zeptal se do Bard nenuceně, když přišel vedle něj.
Na mužíkovi zůstal pohledem jen na dvě, tři vteřiny a pak se odebíral dál chodbou.
"Ne. Kolem mně neproklouzne ani myš." naparoval se a vyšel za Bardem.
Narazil mu do zad, protože Lučištník strnul, jakmile vyšel z domu a uviděl, co je před nimi.
"Skutečně Ti nic neunikne... Jen armáda Elfů..." vydechl překvapeně.
Vlastně nebyl nazlobený.
Elfové.
Elfové Temného Hvozdu.
Jeho elfové.
Thranduilovi elfové...
Bard se rozešel jejich středem. Snažil se působit klidně, ale přesto se nepatrně rozhlížel, a hledal pohledem, jesli neuvidí tu překrásnou tvář Lesního krále.
Jak dlouho se neviděli! A jak hrozně moc po něm toužil.
Přestali se stýkat před sedmi lety. Bylo to v době, kdy byl Hvozd napaden nemocí. Thranduil odmítal pomyšlení, že se Bardovi cestou přes les něco stalo.
Zaslechl měkké dopadání zvířecích kopyt. A skutečně! Z ohybu mezi dvěma domy vyklusal hnědý, mladý jelen, pohazující hlavou. V jeho sedle se vzpřímeně držel král. Dlouhé, stříbřité vlasy mu lehce poletovaly kolem jasné a jemné tváře. Neusmíval se.
Štíhlé tělo mu halil kyrys, pod kterým měl temně modrý, až stříbřitě černý háv, a tmavé kalhoty.
Ve tvářích měl vepsaný klid. Zastavil se kousek od Barda.
"Můj pane Thranduile!" oslovil jej formálně a viděl, jak to elfa trochu zabolelo. "Nečekali jsme váš příchod."
Zastavil jelena jen lehkým pohybem zápěstí.
"Říkali jsme si, že by se vám hodila malá pomoc."
Bard napřed nechápal. Když ale do Dolu přijeli povozy plné jídla, přikrývek a pití, propukl lid v nadšený jásot a výskot. Všichni se nahrnuli kolem více než deseti povozů a elfové jim začali vše předávat.
Bard využil nepozornosti ostatních a přišel blíže ke králi. Jelen stáhl uši k hlavě. Barda neznal a les ho naučil podezřívavosti.
"Klid..." Thranduil pohladil jelena po krku a podíval se na Barda, který stál pouhých pár centimetrů od jeho nohy.
"Všimnou si toho." šeptal. Myslel elfy.
I když vztah dvou mužů nebo žen byl u elfů stejně běžný jako klasický pár, Thranduil ani Bard se nesvěřili.
A taky k tomu měli důvody.
Král a obyčejný lidský muž? A navíc, král měl syna a Bard tři děti.
"Tak ať si toho všimnou." odpověděl Bard mile. Udělal ještě krok dopředu.
Král by rád ucítil dotek jeho kůže na té své ale nešlo to. Teď ne. Lehce trhl s jelenovými otěžemi a zvíře o pár kroků uskočilo. Thranduil k tomu vlastně povel dávat nemusel, jelovi se stejně člověk nelíbil.
"Večer." šeptl v elfštině a opět pobídl jelena do klusu a zmizel mu, společně s několika kapitány z dohledu.
Bard zůstal ještě chvíli přimraženě stát a díval se za ním. Probrala ho až jeho nejmladší dcera, Tilda, tahající ho za rukáv, za ruku vedoucí nějakou červenající se elfku v zelených šatech.
"Tati?"
"Ano malá?"
"Že je Nuriel hezká!"
Bard se na elfku podíval. Tilda se s ní spřátelila už v okamžiku, kdy jí (Tildu) kopnul jeden chlapeček a Nuriel se jí postavila na obranu.
"Samozřejmě. Všichni elfové jsou nádherní." myslel přitom na jejich krále.
"Ale tati!"
"Je moc pěkná. Hezčí než všichni ostatní." stále myslel na jinou osobu ale nedal to na sobě znát. Když viděl že se dcera chystá k další otázce, otočil se po šedém čaroději, který si to právě štrádoval přes nádvoří a sliboval Alfirdovi že ho promění v žábu.
"Kdo jste?" a rozešel se za nimi.

Bard měl během dne pocit že se vše zbláznilo. Elfové si čistili meče, střídavě napínali luky a na zkoušku stříleli šíp za šípem.
Také se zůčastnil debaty mezi Gandalfem, Thranduilem a jím samotným. Král ho celou dobu nějak, možná i neúmyslně, provokoval. Třeba procházel v těsné blízkosti kolem něj, významně se na Barda díval, otřel se o něj prsty když mu podával číši s vínem. Byly to drobnosti přivádějící Barda k šílenství.
Teď Lučištník seděl v rozpadlé, bývalé strážnici na kraji města. Sem nikdo nechodil. Tady kdysi stál Samostříl, zbraň, která měla ochránit město před drakem. A neochránila. Věděl že tu bude sám a to teď potřeboval.
Náhle zaslechl kroky. Čekal že uslyší jedno ze svých dětí. Ale tyhle kroky byly sebejisté, i přesto že schodiště na strážnici bylo vratké a kluzské. A kroky byly doprovázené šustěním temně modrého mušelínového pláště...
Obrátil se.
"Tak daleko od svých lidí? Velíš jim. Měl by jsi být po jejich boku." ozvalo se místo pozdravu měkkým a mírným hlasem. Bardovi oči se rozzářili.
"Thranduile... Jak nesmírně dlouho... Nesmírně dlouho jsem Tě nespatřil jinak než ve snech." vydechl Bard.
Král se neusmál, i když si to přál. Prošel kolem Barda a pohlédl na Horu. Ze strážnice na ní měli dobrý výhled. Bard myslel že přemýšlí co budou zítra elfové dělat.
Ale Thranduil se ve skutečnosti díval na zem, na špičky černých bot, vykukujících mu z pláště. Hledal správná slova. Nenacházel je a tak doufal že první začne mluvit Bard.
A Bard to udělal.
"Proč jsi mi zakázal chodit za Tebou?"
"Hvozd onemocněl... V lese žijí pavouci a zrůdy. Zrůdy, které se pomalu začínající stávat jeho součastí... Mou... součástí..." mluvil těžce.
"Nejsou Tvou součástí jen proto že žijí v Tvém lese." snažil se ho uchlácholit Bard.
"Les je mou součástí." namítl Thranduil.
Bard se jen smutně pousmál.
"Měl jsem strach. Strach že by elfové našli tvé roztrhané tělo. Proto jsem nechtěl aby jsi za mnou chodil." připustil nakonec tichým hlasem.
Bard k němu přistoupil a objal ho kolem boků. Cítil, jak se o něj elf uvolněně opřel. Viděl jak zavřel oči. Teď mohl nechat na pár vteřin chod všeho kolem na Bardovi.
Teď, tady a s ním. Cítil se tak, jak se dlouhých sedm let nemohl cítit.
Lučištník se trochu sklonil, byl o pár centimentrů vyšší než Thranduil, a políbil elfa do vlasů. Ovanula ho králova vůně.
Bard se setkal s mnoha elfy. Ale tahle vůně, vůně vanilky snoubící se s jasmínem a s lesem, cítil jen z něj. Opatrně obrátil Thranduila tváří k sobě a zády k dění tam někde k Dolu. Díval se mu do očí.
Cítil jak se elf tiše a lehce roztřásl, jako by ho bezprostřední blízkost děsila. Ale skutečnost byla jiná. Zavřel oči.
A Bard se shýbl a políbil ho na ústa. Pronikl mu do úst jazykem a začal je zkoumat s něžností a opatrností. Snad i strachem že je to všechno jen sen.
Thranduil mu na polibky odpovídal. Jejich jazyky si hrály, proplétaly se a tančily spolu bez hudby, doprovázené jak Thranduilovým vrněním a Bardovým spokojeným mručením. Nakonec se od sebe odtáhli a oba zrychleně dýchali.
"Co když někdo přijde?"
Tuhle otázku vyřknul Thranduil kdysi také. Když se poprvé sešli sami v jeho komnatě. Když ho Bard políbil poprvé.
"Tak mu povím jak hrozně moc Tě miluju." odpověděl Bard.
Políbil Thranduila znovu. Ovinul mu nohu kolem jeho a pevně ho podepřel v zádech aby král neupadl. A pak se s ním opatrně položil na chladné kameny.
Jejich jazyky se zase s chutí začaly hrát. Bard mezitím skoumal královo tělo. Přišel mu štíhlejší než dříve. Přesunul se polibky na královi tváře, víčka, čelo a vracel se na rty. Byl opatrný a rozdával polibky jako když hejna motýlků dosedají na holou kůži.
A opatrnými a rozechvělými prsty začal rozepínat králův plášť. Thranduil se při jednom z polibku zajíkl. Bylo to v okamžiku kdy mu Bard vysvlékl plášť a začal mu studenýma rukama zajíždět pod tenkou košili. Přetáhl ji elfovi přes hlavu a díval se na něj.
Kochal se pohledem na dokonalé tělo svého dokonalého milence, svého dokonalého krále Potom se shýbl a začal polibky mapovat obsnaženou pokožku. Zastavil se u bradavek a těm věnoval obzvlášť dost pozornosti. Jednu laskal mezi rty a druhou opatrně sál. Naslouchal Thranduilovým tichým sténům jako hudbě.
Rozhodl se svého milence opatrně zbavit i posledních kousků oblečení. Přitom krále stále něžně líbal. Teď byla řada na Bardovi, aby si svlékl svůj oděv. Roztřesenýma rukama si stáhl kabát a přetáhl si přes hlavu černé triko (předpokládám že pod tím kabátem něco má) a stáhl si i poslední kusy oblečení co halilo jeho tělo.
Poté se opět sklonil ke králi a zasypal jeho hrdlo polibky. Rukou mu putoval po těle a bavil se chvěním jeho pokožky. Zastavil se v Thranduilově pobřišku a usmál se nad elfovým zajíknutím. Pomalu ho začal laskat a topil jeho stény ve svých polibcích. Víceméně v polovině zanechal své práce a přesunul se prsty k elfově pozadí. Pohladil ho a prstem do něj pronikl. Pomalu s ním v něm hýbal. Pak přidal druhý i třetí.
Naslouchal královým tichým sténům. Políbil ho za špičaté ouško.
"Miluji Tě. Hrozně moc."
A to vykouzlilo na králově tváři opatrný úsměv. Bard políbil Thranduila na ústa. Tento polibek byl vášnivější a prudčí než ty ostatní. Při něm do krále pronikl.
Cítil jak se Thranduil sevřel, jak napjal všechny svaly a chvíli mu trvalo než se dokázal opět uvolnit. Během té chvíle jej Bard líbal na tváře a hladil po vlasech.
Když už cítil že si elf zvykl začal se v něm pomalu přirážet. Jejich touha byla tak mocná že oba po chvíli jaksi odhodili zábrany. Přírazy byly rychlé a hluboké. Elf se kousal do rtů v obavě, že když hlasitě zasténá, že ho citlivé uši stráží zaslechnou. Jeho dech byl rychlý, protínán stény. Bard se rozhodl milence trochu pozlobit. Zvolnil své tempo a trápil ho pomalými a opatrnými přírazy.
"Ba...rde... Ty... zme-zmetku." vydralo se králi z úst. Bard se tiše zasmál. Políbil krále na krk a opět zrychlil své přírazy v elfově těle. Thranduil vykřikl. Už dosáhl oné slastné hranice, a Bard pár vteřin po něm. Zůstali ležet v objetí, a vydýchavali poslední záchvěty vášně a lásky. Bard elfa láskyplně políbil na zavřená víčka. Thranduil je otevřel. Měl je zaplněné slzami.
Byl šťastný.
Bard z něj opatrně vystoupil a položil se vedle něj. Oba dva je překryl svým kabátem, neb na tom králově celou dobu leželi. Thranduil se opřel o Bardův hrudník a usnul.
Bard ještě chvíli pozoroval klidně oddechujícího elfa a pak usnul i on sám.
Ráno je probudil překvapený výkřik Sigrid, Tildy a Braina, Bardových třech potomků. Barda vzbudil výkřik okamžitě, Thranduil vedle něj jen cosi zabručel.
"Tati! Co to? Vždyť to je pán elfů!" nechápala Sigrid.
Bard se na ní prostě usmál. "Ano to je."
"Jak... jak jsi, proč jsi, co jsi to?" Sigrid nevěděla jak otázku zformulovat.
"Protože ho miluju." odpověděl bezelstně.
Pak fouknul elfovi do ucha aby ho probudil. Vysloužil si za to ránu pěstí a polibek na dobré ráno.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Jana Jana | 18. května 2015 v 23:02 | Reagovat

fantazie, krása, něžnost a neuvěřitelnost Tvého psaní je jedna z mála věcí, které bych dokázala číst neustále.

2 Sky Sky | 19. května 2015 v 6:35 | Reagovat

[1]:
*drbe se rukou za krkem* Jani děkuji Ti děsně děsně děsně moc! :3
Budu se snažit psát víc. :-)

Vážně Ti moc děkuji za Tvůj krásný komentář ^^

3 Loveless Loveless | 19. května 2015 v 21:56 | Reagovat

Miluji Tvé povídky Sky! Jsem hrdá na to že se známe a že  má Sky je tak dokonalý spisovatel ^^

4 Mana-Sama Mana-Sama | 21. května 2015 v 14:24 | Reagovat

Ano, jak jinak jsem mohla začít číst než yaoi povídkou? :-D

Zabil mně ten konec xD

Celé to bylo tak krásné, tak něžné, tak roztomilé tak kawaii :3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama