Bad day...

13. května 2015 v 19:21 | Sky |  Výtržky
Bonjour Honey!
Ani nevím jestli na tenhle blog někdo chodí... Ale to jedno... V druhém dílu povídky I ♥ you jsem se omlouvala za kvalitu dílu a že vám svou sešlost vysvětlím ve výtržku...
Jak to říci v kostce? Už na to nemám...

Při psaní výtržku jsem poslouchala zvuk videa, které jsem viděla snad 1000x. Je krásné a smutné... Tady máte odkaz:
https://www.youtube.com/watch?v=dy8sm0fEwfw
Jestli chcete číst výlevy blázna, pokračujte...


Věděla jsem to od začátku. Že pro své spolužáky existuji až v okamžiku, kdy něco chtějí. To jsme nejlepší kamarádi. Jako třeba když nemají svačinu. Seběhnout se kolem jako hyeny a čekají až dostanou svůj příděl. Přinesu si do školy dvoulitrovou láhev kofoly. Během pěti minut nemám ani kapičku. Ale víte co? Nevadí mi to... Protože alespoň v tu chvíli jsem se svou třídou za jedno...

Dneska jsme šli s tělocvikem běhat do lesa. Byla to naše poslední hodina, potom už na mně čekala jen jízda autobusem a byla jsem doma. Běželi jsme všichni po hromadě. Z nějakého důvodu nemám problém držet krok s ostatními. I když jsem cítila povědomou bolest v břiše, kdy jsem věděla že jsem jen pár chvilek od toho svést se k zemi, běžela jsem. Možná jsem se bála vzdálit se a nedokázala jsem si vysvětlit proč. Běžela jsem s nimi.
Jelikož tu před pár dny pršelo, cesta byla mokrá. Já už nemohla. Správně jsem dneska ani neměla cvičit. Ale nenávidím ten pocit slabosti když něco nemůžu...
Na mokré cestě jsem se neudržela. Sklouzla jsem stranou a sjela jsem asi tři metry... Když jsem zvedla hlavu, viděla jsem divokou kočku jak útočí na mládě havrana. Nemohlo létat, nemohlo utéct. Jindy bych po kočce hodila klasek a šla pryč. Ale teď se ve mně něco zlomilo. Rozeběhla jsem se proti ní, nic jsem nehodila. Stačilo že mně viděla a utekla. Doběhla jsem k mláděti.
Rozbrečela jsem se. Navzdory všemu, to maličké zvířátko umíralo. Soucítím se zvířaty ale tentokrát jsem se nekontrolovatelně roztřásla a dala se do pláče. Samozřejmě, moje "úžasná" třída mezitím utekla a já byla sama.
Nenávidím když pláču. Nenávidím pláč, nenávidím slzy, nenávidím slabost.
Klečela jsem vedle ptáčete a plakala. Slyšela jsem jak volá o pomoc a já nevěděla jak pomoc! Navzdory tomu že to bylo divoké zvíře, chtěla jsem ho vzít do rukou a pochovat. To už ale přiběhla učitelka a ta mi v tom zamezila. Přišla s ní celá třída, prý kde se courám.
Vysmáli se mi. A já dál klečela vedle ptáčete a brečela...

Omlouvám se za to, že vás tím zatěžuji... Ale potřebovala jsem to někam napsat...
P.S.: Ne, ten obrázek není to ptáče...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Loveless Loveless | 15. května 2015 v 7:57 | Reagovat

To mne hrozně mrzí... Tvoje třída je plna baka. Nevšímej si jich! A ještě jednou moc mne to mrzí...

2 Kyoki Kyoki | 17. května 2015 v 21:40 | Reagovat

je my to líto QwQ  nechápu jak je možní že existují lide kteří se chovají jak dementi *myslím tím tu třídu* . opravdu je my lito co se stalo.

a chci jen říct neneh se jimy tak  jak to říct nenechje aby tě využivali * myslím tím tu kofolu a svačinu* chápu že asi chceš me zi ně patřit ale pokut se k tobě tak hle chovají.... mám chut je nakopa. chci jen říct že  pokut tě budou tak  využívat nebo prostě něco tak my to prosím řekni nechci abys byla smůtná a prostě abys plakala záležimí na tobě. tet sem se trochu zamotala od temata no eto... jo. mrzímě to QwQ a to myslím upřímě vážně je ym lité žes měla takový den QwQ

3 Jana Jana | 18. května 2015 v 22:43 | Reagovat

děvče moje drž se

4 Sky Sky | 19. května 2015 v 6:33 | Reagovat

[1]:

[2]:

[3]:
Všem vám děkuji za podporu. :-) Jste úžasní lidé, pro mně jste všechno co mám.
Děkuji vám. Už je to všechno pomalu lepší. Jsem ráda že vás mám :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama